Řešíte ve firmě či kdekoliv jinde problém a máte pocit, že jste našli nejlepší řešení? Nebo jste dostali skvělý nápad, který chcete ostatním hned říct? Než se do toho vrhnete, promyslete si, jak to uděláte. Sdílením návrhů a myšlenek bez rozmyslu totiž může dojít k tomu, že se nesetkáte s nadšením, které jste očekávali. Pojďme si ukázat, jak se správně připravit na to, aby to vyšlo. Jak NE Dejme tomu, že jste finanční manažer
Poslední dobou se často setkávám s tím, že firmy řeší téma nedodržování procesů, nebo naopak jejich bezhlavé následování. Respektování procesů se dá naučit a možná si dokážeme představit i vhodné nástroje. Mnohem těžší je však řešit situaci, kdy lidé používají procesy bez rozmyslu. Pojďme se podívat, jak to s těmi procesy ve skutečnosti je. Jakou roli hrají ve firmě procesy a k čemu slouží? Znám firmy, pro které jsou procesy životně důležité – třeba z
V minulých článcích jsem se zaměřovala na delegování – proč je dobré a jak na něj. Tentokrát bych se chtěla věnovat tématu, které s delegováním úzce souvisí. Jak komunikovat, když chcete předat úkol, nebo dokonce zavádět změny? Nástroj o šesti krocích můžete použít v obou situacích, výrazně vám usnadní komunikaci a zvýší úspěšnost. Na co si dát pozor? Na úvod si pojďme říct, že plánovaný rozhovor o předání úkolu může zkomplikovat nebo úplně ukončit mnoho
Z předchozího článku už víte, co je tkaničkový syndrom a jestli trápí i vás. Ukázali jsme si, že i přes naše osobní bariéry a přesvědčení má delegování spoustu přínosů pro firmu, manažery i zaměstnance a měli bychom tak práci delegovat. V dnešním článku vám ukážu, jak začít a jak delegovat správně. Předpoklady manažera Aby bylo delegování efektivní, měl by manažer splňovat určité nároky. V první řadě je potřeba mít perfektní přehled o obsahu své práce.
Nevíte kam dřív skočit, nezvládáte dodržovat termíny, nestíháte se věnovat svým podřízeným, kteří po odpolední kávě odchází domů, zatímco vy zůstáváte přesčas a odkládáte vlastní dovolenou. Že se v tom vidíte? Možná trpíte tkaničkovým syndromem. Co je tkaničkový syndrom? Lidé z týmu se vás neustále na něco ptají, neumí, nebo se dokonce ani nechtějí rozhodovat a čekají, co řeknete vy. Kolikrát se plížíte do práce, ochromení zdravotními problémy a přemýšlíte, co by se tam asi
V minulém článku jsme si přiblížili, proč je dobré se zaměstnanci vést pravidelné osobní rozhovory a jak se na ně připravit. Tentokrát se zaměříme na to, jak by takový jeden na jednoho měl vypadat. Obsah a průběh rozhovoru Schůzku plánujeme o samotě a na místě, které je pro obě strany bezpečné a ničím nerušené. Neměli bychom vynechat uvítání – zaměstnance přivítáme a řekneme, proč schůzku máme a co od ní očekáváme. Připravíme si dopředu vodu,
V dnešní době existuje mnoho způsobů, jak rozšířit a zlepšit vztah se zaměstnancem. Ideálním nástrojem je rozhovor 1+1, tedy jeden na jednoho. Proč ho používat a jak na to? Proč potřebujeme udržovat vztah se zaměstnancem? Osobní rozhovor slouží k udržování a prohlubování vztahu s našimi přímými podřízenými. Říkáte si, k čemu je to potřeba? Každý z nás má jakousi vztahovou potřebu. Jejím cílem je mít možnost milovat a být milován. Jestliže tuto potřebu nemáme naplněnou
„Tak ti povím, že včera jsem měla ten hodnotící pohovor", obrací se žena na svého kolegu. „Já ho budu mít až příští týden," odpovídá kolega. „No, bylo to online přes počítač," pokračuje žena. „Víš co, já ho mám taky naplánovaný online, no jo, když je šéf v karanténě, nejde to ani jinak, že jo," reaguje kolega. „No... měli jsme ho déle jak hodinu a nemám z toho dobrý pocit, a … " snaží se pokračovat
„Cože? To snad nemyslí vážně,” slyšíme svůj křičící hlas, když čteme e-mail našeho kolegy, který nám právě přistál do naší schránky. „To si dělá srandu. To je ale… Tak to mu jdu hned odepsat. A nenechám na něm nit suchou. Já mu to tak natřu.” Znáte to? Možná máte za hlubokého nádechu zaťaté zuby, možná přivíráte oči, stahují se vám svaly v obličeji, možná zatínáte pěsti. Ano, toto a mnoho dalšího s námi dokáží udělat emoce. A
Pravděpodobně každý z nás touží v životě spíše získávat než ztrácet. Na jedné straně toužíme po bezpečí, pocitech jistoty a na straně druhé zase po zisku, přínosu nebo rozkvětu možného potenciálu nás či čehokoliv. Pokud jsme někdy neodolali a vsadili si na cokoliv, vyplnili do sázkového tiketu naše oblíbená čísla či strčili drobné do herního automatu, šli jsme do rizika. Pokud nás ovládla touha sjet kopec lesem, ať už na kole či na lyžích, šli