Když zazvonil interní telefon, uvědomila jsem si, že už ho čekám a že jsem napjatá. Mladý muž, majitel střední firmy, který v posledních týdnech procházel velmi těžkým rozhodovacím obdobím, byl na cestě do mé kanceláře. Změna produktu je pro firmu většinou zásadní, byť by byla jen částečná. Když jsem otevřela dveře, okamžitě jsem ucítila, že k rozhodnutí už dospěl. Vešel unaveně, ale klidně.

Posadil se, zadíval se na mě a řekl: „Rozhodl jsem se.“ Usmála jsem se na něj a odpověděla jsem: „Cítím to.“ „Teď se potřebuji připravit na to, jak mé rozhodnutí vykomunikovat firmě,“ řekl. Zvedla jsem se se záměrem uvařit čaj. „Jindři, mám vše hotovo, všechny důvody mého rozhodnutí vypracované, takže si myslím, že to dáme dohromady vcelku jednoduše,“ přerušil mou cestu do kuchyňky. Vrátila jsem se do křesla a podívala se na něj se slovy: „To, co máš připravené, je zřejmě obsah. Víš, předložit lidem své sdělení, je jako letět letadlem. Nejrizikovější je start a přistání. Během letu si užíváš cestování a pochutnáváš si na dobrém jídle“.

Poté jsem se zvedla a šla uvařit ten čaj. Téma dnešního sezení bylo: Jak důležitý je úvod a závěr našich sdělení. Během sezení jsme si ujasnili, jak důležitý je při prezentaci úvod. Úvod, který zaujme a strhne ostatní k pozornosti. Úvod, ze kterého bude jasné, jaký je náš záměr. Zda chceme s ostatními například diskutovat, vyjednávat nebo zda je chceme pouze informovat.

V našem případě tedy informovat. Měli jsme tím pádem jasno ve slovech, která budeme používat. Slova, která nám budou demonstrovat objasňování, ne obhajování. Současně jsme se zaměřili na optimální výsledek celé akce a také na nejhorší možnou variantu – nepříznivou reakci zaměstnanců na dané sdělení. K této nejhorší variantě jsme si zvolili i nástroje a řešení, které by rizika zmírnily. Když jsme měli hotový úvod a nabrali letovou hladinu, začali jsme pracovat s obsahem sdělení. Práce šla klidně. Hledali jsme jednoduchost ve složitém systému, ale dařilo se nám. Bylo to jako obědvat na palubě.

Poté byl na řadě závěr s cílem shrnutí celého odkazu, který tam chceme zanechat spolu s pozitivní a motivační energií pro ostatní. Tato pasáž byla velmi náročná, protože jsme si potřebovali osvojit metody a nástroje, jak odhadnout postoj ostatních a na základě tohoto odhadu pak vybrat motivační strategii. Když jsme měli popsanou celou tabuli a jasno, měli jsme dopitý i čaj. Sezení bylo u konce. Práce hotova. Vyprovázela jsem ho ke dveřím. Oblékl si kabát, objal mě a řekl: „Děkuji”. „I já,” dodala jsem.

 

Leave a comment