Možná si v poslední době, více než kdy předtím, uvědomujeme, že ne všechno se vyvíjí právě tak, jak bychom chtěli. Podívejme se na příklad.
„Tak letos to teda uděláme úplně jinak. Silvestra strávíme na horách a pojedeme všichni, celá parta. Bude to skvělé. Pořádně si i zalyžujeme. Rovnou napíšu Ježíškovi o nové lyže. No, hlavně aby to všechno vyšlo. Musím ještě všechny obvolat, zda mají potřebné informace. Snad už někoho nenapadlo přislíbit Silvestra někde jinde. Jo a vybereme nějaký příjemný hotel a hlavně, aby tam byl i wellness, to budou holky spokojené. A pro kluky zase nějaký klub s kulečníkem. A taky musím ověřit, jestli bude ten wellness otevřený, aby je nenapadlo ho zrovna na Silvestra zavřít.“
Ideální představa. Možná i jednoduše realizovatelná. Zkusme si ale představit, co se bude dít, když zjistíme, že tohle letos až tak jednoduše realizovatelné není. Co se stane? Bojujeme, aby vše proběhlo podle našich plánů? Vynaložíme větší úsilí? Snažíme se ohnout urputně situaci za každou cenu?
„Tak, hotely nám zavřeli a sjezdovky taky. Co teď?” Hledáme místo hotelu soukromou chatu. „Rozhodně ale pojedeme všichni. No a co, že tam není sjezdovka. Určitě si můžeme vyšlápnout kopec a vytáhnout ty nové lyže.” A možná se právě v tuto chvíli od někoho z velké party ozve něco ve smyslu: „Prostě se s tím smiř, letos si na Silvestra zkrátka nezalyžujeme.” „Tohle přece nemůžu vzdát,“ motivuje nás silný hlas odněkud zevnitř.
Jak je ale možné, že někteří z nás jsou schopni hodit do celé akce tak jednoduše vidle? Proč se dokážou někteří z nás tak rychle přizpůsobit? Prostě si tím nelámat hlavu a celé lopocení ukončit myšlenkou ve smyslu: „No co už, však příští rok pojedem, to stejně neovlivníme.” Tak rychle se smířit a ještě k tomu být úplně v pohodě.
Proč to někteří z nás zvládnou takto snadno a jiní naopak bojují, kombinují a odmítají se smířit?
Odpovědí bude pravděpodobně slovo kontrola. Možná patříte právě vy mezi ty, kteří se ne a ne vzdát a ne a ne se smířit. Držíme nad vším, co můžeme, kontrolu a to většinou až do poslední chvíle. Věříme, že to, co se nám v životě děje, je výsledkem našich snažení, naší připravenosti nebo nepřipravenosti, našich kompetencí, znalostí, dovedností nebo právě naopak jejich nedostatku.
Je velmi pravděpodobné, že nám naše silná vnitřní kontrola dopomohla k úžasným výsledkům. Ve škole jsme byli velmi úspěšní a v práci produktivnější. Možná si i uvědomujeme, že vyděláváme více než ostatní a naše rozhodnutí bývají úspěšnější. Možná jsme i spokojenější se svým životem v dosahování našich dlouhodobých cílů. Ale… ALE.
Pravděpodobně dobře známe pocity viny v případě, kdy se nám nepodařilo dosáhnout stanoveného. Přílišná sebekritičnost nám asi taky není zrovna cizí. Úzkosti v různých formách, strachy a obavy jsou našimi důvěrnými přáteli. Stejně tak nejistota v mezilidských vztazích, a to i díky tomu, že nedokážeme dát víru ve schopnosti druhých, protože v tom případě bychom nad situací přece ztratili kontrolu a ještě k tomu: my si to přeci uděláme nejlépe sami. Důležité ale je, že jednoduché smíření se se situacemi nejspíš není naší nejsilnější stránkou.
Mít vlastní kontrolu je skvělé. Poznat však, kdy už je pro nás obtěžující a kdy tak díky ní spíše trpíme, je věc druhá.
Jak poznat, že je pro nás dobré bojovat a kdy je lepší se smířit a tím harmonizovat a vyvážit kontrolu?
3 základní kroky pro vyvážení kontroly:
Krok 1 – Poznejme svoje strachy
Pokud si všimneme, že se pokoušíme ovládnout to, co nemůžeme, položme si otázku: „Čeho se vlastně bojím?” Máme strach, že někdo jiný učiní špatné rozhodnutí? Máme strach, že se stane něco strašného? Děsí nás vlastní neúspěch? Když si své strachy přiznáme a dokážeme se v nich vyznat, pomůže nám to nahlédnout na to, co máme ve své moci a co ne. Možná si můžeme přiznat i strach z toho, že budeme na Silvestra prostě bez přátel, nebo že nikdo neuvidí naše nové lyže.
Krok 2 – Soustřeďme se na to, co můžeme ovládnout
Jakmile své strachy identifikujeme, určeme, co můžeme ovlivnit. Je potřeba myslet na to, že často tím jediným, co můžeme ovládnout, bývá někdy jen naše chování a naše postoje. Nemůžeme například ovlivnit to, že se se svými přáteli na Silvestra potkáme a pořádně Nový rok zapijeme. Můžeme ale dopředu připravit pro své přátelé osobní novoroční přání a to jim předat či poslat.
Krok 3 – Trénujme toleranci
Je velmi pravděpodobné, že trávit Silvestra doma, bez přátel a sám je pro nás velmi nekomfortní. Samota, smutek, nuda, nespokojenost, obavy, jak strávíme večer, netrpělivost, bezmoc a mnoho dalších. Nicméně právě v takových chvílích se o sobě můžeme dozvědět velmi mnoho informací a mnohému se o sobě naučit. „Co mi dělá dobře? Jak se dokážu zabavit? Jaké filmy mám vlastně rád? Co rád vařím?”
I když se nám situace, do nichž jsme se dostali, nelíbí, můžeme se rozhodnout, že je přijmeme. Neznamená to však, že se nebudeme snažit ovlivnit lidi okolo změnou svého chování. Znamená to, že je přestaneme nutit, aby byli jiní. Zkusme sami vlastním pozorováním zjistit, co nám v tom může pomoci – od modlitby přes meditaci, až po rozhovor s přáteli či terapeutem.